PA + krimi

Paul Ogorzow

Selhávají i volavky
"Pachatele musíme hledat s největší pravděpodobností mezi zaměstnanci dráhy," tuší kriminalisté. Pracovníků železnice je ale na území Berlína v té době 5000! Z výpovědí dvou obětí - Gerdy Kargollové a Elisabeth Bendorfové, které napadení útočníka naštěstí přežily - vyplývá, že se skutečně jedná o železničáře v uniformě. Policisté proto pronikají do řad zaměstnanců dráhy jako jejich kolegové, a dokonce se převlékají za ženy. Za volavky se vydávají také policejní asistentky. Nic. Vrah řádí dál.

Kozel zahradníkem
"3. prosince 1940 kolem 24. hodiny bylo mezi kolejemi v Karlshorstu nalezeno mrtvé tělo zdravotní sestry Elfriede Frankové. Její lebka byla roztříštěna tvrdými údery železnou tyčí… Lze usuzovat, že se jedná o stejného pachatele jako v předchozích případech," píše se ve vyšetřovacích aktech.
Ve městě ubývá mužů. Odcházejí na frontu a ženy nastupují na jejich pracovní místa. Proto se také v tuto dobu po nočních ulicích vracívá domů z večerní směny hodně osamělých žen. Stranické vedení NSDAP pro ně vyhlašuje ochranný doprovod. Kdo by tušil, že se o tuto službu také horlivě přihlásí Ogorzow, člen strany a sám vrah!

Samé menší ryby
Smyčka se však kolem něho začíná pomalu utahovat. Okolí vražd pročesávají policejní hlídky, oblast je hermeticky uzavřená a nikdo neunikne kontrolám. Každý cestující se musí legitimovat. V síti sice uvízne pár menších ryb, bezvýznamných zlodějíčků, ale sériový vrah je stále na útěku. Jak to? Je Paul Ogorzow skutečně tak mazaný zločinec, na kterého je policie krátká? Nikoliv, jen mu okolnosti hrají do ruky.

Štvanec vlastního chtíče
Ogorzowovo IQ není nijak vysoké, i když určitou porci selského rozumu v hlavě má. Na svět přichází v roce 1912 na venkově, tehdy ještě ve východním Prusku, jako nemanželské dítě. Kde se bere jeho nenávist k ženám? Jako kluk se dívá, co dělají jeho rodiče v ložnici a jak se páří dobytek na dvoře. Uspokojuje ho pohled na zabíjení prasat a fascinuje ho stříkající krev. V pubertě je přistižen, jak sleduje svlékající se děvčata. Odměnou je mu rána kamenem do nosu. Ogorzow se postupně stává sexuálním štvancem.
Uspokojuje se, kdy a kde se mu zlíbí, ale první milování se ženou se pro něj stává zklamáním. Později, když se dostane do Paříže, nakazí ho prostitutka kapavkou. Pak se seznamuje s prodavačkou Gertrudou, se kterou se v létě 1937 ožení. Mají spolu dokonce syna. Sexuální akt s ní mu ale nic neříká, a tak se musí vybít jinde. Ve skutečnosti ho vzrušují jen mrtvé ženy, které už nereagují, nebrání se a nemluví…

Zabiják odvedle
Ogorzowovi žijí jako nenápadná rodina v ulici Dorotheastrasse 24 nedaleko zastávky Karlshorst. Paul vstupuje do NSDAP a od roku 1934 pracuje u dráhy. Stará se o výhybky, kontroluje signalizační svítilny a tratě. Je vcelku pracovitý a spolehlivý. Kolegové o něm nemohou říct nic špatného, i když má spíš uzavřenou povahu a moc se s nikým nepřátelí. Sousedi v ulici si všímají, jak sází kytičky před domem, na dvoře češe třešně a často si hraje se synem. Kdo by si o něm mohl myslet něco zlého?! A právě vzezření obyčejného člověka a železničářská uniforma jsou nejlepším maskováním vraždící zrůdy.
V sousedním domě v Dorotheastrasse je řeznictví. Ogorzow jde jednou kolem, zrovna když jeho majitel Schumann věší do výlohy plakát s vyhlášením pátrání po masovém vrahovi. "Třeba bydlí tady někde vedle," podotkne Schumann. "Možná, že máte pravdu," odpoví mu s potutelným úsměvem Ogorzow a zapadne do vedlejších dveří.

Podezřelý kolega
Je 3. července 1941 a jen 165 centimetrů vysoký železničář si vyhlíží další oběť. Tentokrát ne na dráze, ale vrací se do kolonie plné stromů. Frieda Koziol, 35letá rozvedená žena, je poslední jeho obětí. Smrtelná zranění lebky potvrzují rukopis sériového maniaka. Vedle těla je zřetelný otisk mužské boty velikosti 40. "Teď ho máme," raduje se komisař Lüdtke. Předčasně. Je vypátrán jakýsi truhlář Hermann W. a podroben pečlivému výslechu, ale přiznání nikde. Nakonec vyjde najevo, že cestou do domku, který šel vykrást, zakopl o mrtvolu. Zase falešná stopa!
Policii nakonec pomůže náhoda. Jeden Ogorzowův kolega uvede, jak ho několikrát spatřil ulévat se ze služby: "Pokaždé přelezl plot a zmizel ve stromoví."

Zaskočený násilník
U výslechu Ogorzow vytrvale tvrdí, že to je sice pravda, ale že si do kolonie odskakoval za milenkou. "Jsme zase vedle," myslí si nejdřív tým policistů. Nakonec se komisař rozhodne přitvrdit a podrobí Ogorzowa tvrdé konfrontaci s preparovanými lebkami zavražděných žen. Přivede ho do tmavé místnosti a náhle rozsvítí. Šokovaný vrah tváří v tvář svým obětem se konečně k činům přiznává.

Za všechno může Žid!
Jako motiv vražd Ogorzow uvádí nenávist k ženám a fascinaci smrtí. Na svou obhajobu tvrdí, že jednal ve vyšinutí smyslů. Vinu dokonce svádí na židovského lékaře, který zpackal jeho léčbu kapavky podáváním špatných léků. Z toho prý duševně onemocněl. Není mu to však nic platné. Tečku za jeho terorem učiní 26. července 1941 poprava v berlínském vězení Plötzensee.

Jarmila Mevald Vodičková

Morbidní zábava pro vojáky
Příběh sériového vraha Paula Ogorzowa se v roce 1942 objevuje na stránkách časopisu Berliner Illustrierte jako román na pokračování. Místo aby se temný případ zametl rychle pod koberec, využívá ho ve svůj prospěch Goebbelsova propaganda. Unavení vojáci na frontě stejně jako ti, kteří mají dovolenou, prahnou přece po oddechu a zábavě. A módní detektivky Angličana Edgara Wallace jsou v té době pochopitelně v Německu zakázány.

Český Ogorzow
I Češi mají svého "Ogorzowa". Jmenoval se Václav Mrázek (1925-1957) a byl největším masovým vrahem v poválečné historii československého státu. Bylo mu prokázáno, že se v letech 1951-1957 dopustil sedmi sexuálně motivovaných vražd a dalších 127 trestných činů. Také dlouho unikal spravedlnosti - hlavně kvůli nezkušenosti tehdejší policie, která trpěla čistkami ve sboru po komunistickém převratu v roce 1948. Mrázek byl nakonec odhalen náhodou - při domovní prohlídce po drobné krádeži.

zdroj