36. TVÁŘ Z FOTOGRAFIE (1983)
Dětství nebezpečného a surového sexuálního násilníka Miroslava Stehlíka (nar. 1956) poznamenala vedle rodinných genu špatná výchova. Jeho otec. alkoholik a kriminálník, byl v roce 1960 odsouzen za pohlavní zneužití nezletilé dívky, čemuž asistovala i jeho manželka! Malý Mirek byl z pěti sourozenců nejchytřejší (jako jediný nemusel do zvláštní školy), ale také nejdivočejší. Stehlíkův násilnický vztah k ženám se projevil už v jeho patnácti letech, kdy se pokusil znásilnit v prádelně 22 letou ženu. Po dopadení bezostyšně tvrdil, že oběť ho vyzývala k souloži a sama si sundala kalhotky.
Dětství nebezpečného a surového sexuálního násilníka Miroslava Stehlíka (nar. 1956) poznamenala vedle rodinných genu špatná výchova. Jeho otec. alkoholik a kriminálník, byl v roce 1960 odsouzen za pohlavní zneužití nezletilé dívky, čemuž asistovala i jeho manželka! Malý Mirek byl z pěti sourozenců nejchytřejší (jako jediný nemusel do zvláštní školy), ale také nejdivočejší. Stehlíkův násilnický vztah k ženám se projevil už v jeho patnácti letech, kdy se pokusil znásilnit v prádelně 22 letou ženu. Po dopadení bezostyšně tvrdil, že oběť ho vyzývala k souloži a sama si sundala kalhotky.
Ve zkušební době se dopustil dlouhé série bytových vloupaček - v několika případech otevřel plynové kohoutky nebo založil požár: "Když se nedalo nic ukradnout, tak ať aspoň nájemníci pochcípají!"
V roce 1974 spáchal další pokus o znásilnění, 27 leté ženě vyhrožoval zabitím a napadl ji železnou tyčí. Během sedmiletého vězení se postupně propracovával do těžší a těžší vězeňské kategorie. Skončil ve valdické trojce a třebaže mlád, získal mezi spoluvězni výrazné postavení. Po odpykání trestu v roce 1982 se jeho dalším domovem stal bohnický psychiatrický ústav. Léčbu, která měla utlumit jeho sexuální funkce, podstupoval ukázněné a zakrátko tak získal výhodu občasných vycházek.
10.srpna 1983 byla ve vysočanském parku v Praze 9 nalezena obnažená mrtvola 30 leté úřednice Zdeňky H. Naposledy ji známí viděli v noci ze 6. na 7. srpna v pražské vinárně Slovanka. Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení. vražedným nástrojem se stal kus šatů oběti, které pachatel pevně uvázal kolem hrdla. V početné skupině deviovaných osob. jejichž alibi kriminalisté prověřovali, se logicky vyskytoval i Stehlík.
Podle údajů, poskytnutých psychiatrickou léčebnou. však neměl v inkriminované době povolenou vycházku. Stehlík tak ze seznamu podezřelých vypadl.
19. srpna 1983 byla na odpočívadle schodiště jednoho vršovického domu v Praze 10 nalezena obnažená mrtvola 28 leté Blanky N., zdejší nájemnice. Příčinou smrti byla bodná rána do srdce. Pachatel zasadil oběti ještě dalsi tři rány, před smrtí ji rdousil a škrtil. Poslední výskyt Blanky N. pocházel z vršovické vinárny U hroznu, odkud odcházela kolem druhé hodiny ranní. Zajímavé svědectví podala jedna z obyvalelek domu. která kolem půl třetí ráno 19.8. slyšela údajně mužský hlas: "Ty svině, já tě stejně oddělám!" a hlas Blanky N.. která říkala: .Já s tebou nebudu!"
Pátrání se tak pochopitelně zaostřilo na možné partnery oběti. Byla to vsak klamná stopa - podle všeho Blanka N. vykřikla větu: "Já s tebou nepůjdu (nepudu)!"
Neblahá série napadení žen, soustředěná především do prostoru Prahy lII. pokračovala dalšími případy. Byť nedošlo k vraždám, oběti byly bolestivě znásilňovány, bity a zraňovány. K sexuální agresi vůči mladičké poštovní doručovatelce. za bílého dne, nedošlo jen šťastnou souhrou náhod! Dvěma mužům, kteří násilníka pronásledovali po frekventované ulici, mezi auty a tramvajemi, fyzicky dobře disponovaný mladík unikl.
Rozuzlení případu přineslo svědectví ženy. znásilněné neznámým pachatelem v nočních hodinách z 31. srpna na l. září. V průběhu výslechu uvedla, že člověk, který ji napadl, jí připomínal spolužáka její mladší sestry ze základní školy. Nebylo zas tak složité vyhledat příslušnou třídní fotografii, s dětmi vyrovnanými ve třech řadách nad sebou: tvář patřila Miroslavu Stehlíkovi.
1.9.1983 byl Stehlík zadržen. Hned v průběhu prvního výslechu doznal vraždu Zdeňky H. (psychiatrická léčebna neměla o pohybu svých pacientů dostatečný přehled) a také Blanky N. (právě ten den byla jeho ústavní léčba změněna na ambulantní)
Dalších více jak deseti přepadení se dopustil buď v době vycházek nebo krátkodobých útěků z léčebny.
Znalci byl Stehlík posouzen jako psychopatická osobnost, s markantním sklonem k agresivitě a pohlavně deviantnímu jednání s projevy agresivity, sadismu až nekrosadismu.
Rozsudek trestu smrti byl vykonán 25. února 1986.
P. S. Pokud by se moje poznámka o rodinných genech Stehlíků zdála někomu nevědecká, doplním, že jeden z Miroslavých bratrů má za sebou úctyhodnou řadu trestných činů majetkového charakteru a vysloužil si punc zvláště nebezpečného recidivisty. Další z bratrů si mj. navlékal před souloží s manželkou černé rukavice a rdousil ji. Jako čtyřiadvacetiletý zavraždil v roce 1981 šedesátiletou sousedku v domě.
Motiv? Po hádce s tchyní dostal prý vztek na všechny staré baby.
V roce 1974 spáchal další pokus o znásilnění, 27 leté ženě vyhrožoval zabitím a napadl ji železnou tyčí. Během sedmiletého vězení se postupně propracovával do těžší a těžší vězeňské kategorie. Skončil ve valdické trojce a třebaže mlád, získal mezi spoluvězni výrazné postavení. Po odpykání trestu v roce 1982 se jeho dalším domovem stal bohnický psychiatrický ústav. Léčbu, která měla utlumit jeho sexuální funkce, podstupoval ukázněné a zakrátko tak získal výhodu občasných vycházek.
10.srpna 1983 byla ve vysočanském parku v Praze 9 nalezena obnažená mrtvola 30 leté úřednice Zdeňky H. Naposledy ji známí viděli v noci ze 6. na 7. srpna v pražské vinárně Slovanka. Příčinou smrti bylo udušení z uškrcení. vražedným nástrojem se stal kus šatů oběti, které pachatel pevně uvázal kolem hrdla. V početné skupině deviovaných osob. jejichž alibi kriminalisté prověřovali, se logicky vyskytoval i Stehlík.
Podle údajů, poskytnutých psychiatrickou léčebnou. však neměl v inkriminované době povolenou vycházku. Stehlík tak ze seznamu podezřelých vypadl.
19. srpna 1983 byla na odpočívadle schodiště jednoho vršovického domu v Praze 10 nalezena obnažená mrtvola 28 leté Blanky N., zdejší nájemnice. Příčinou smrti byla bodná rána do srdce. Pachatel zasadil oběti ještě dalsi tři rány, před smrtí ji rdousil a škrtil. Poslední výskyt Blanky N. pocházel z vršovické vinárny U hroznu, odkud odcházela kolem druhé hodiny ranní. Zajímavé svědectví podala jedna z obyvalelek domu. která kolem půl třetí ráno 19.8. slyšela údajně mužský hlas: "Ty svině, já tě stejně oddělám!" a hlas Blanky N.. která říkala: .Já s tebou nebudu!"
Pátrání se tak pochopitelně zaostřilo na možné partnery oběti. Byla to vsak klamná stopa - podle všeho Blanka N. vykřikla větu: "Já s tebou nepůjdu (nepudu)!"
Neblahá série napadení žen, soustředěná především do prostoru Prahy lII. pokračovala dalšími případy. Byť nedošlo k vraždám, oběti byly bolestivě znásilňovány, bity a zraňovány. K sexuální agresi vůči mladičké poštovní doručovatelce. za bílého dne, nedošlo jen šťastnou souhrou náhod! Dvěma mužům, kteří násilníka pronásledovali po frekventované ulici, mezi auty a tramvajemi, fyzicky dobře disponovaný mladík unikl.
Rozuzlení případu přineslo svědectví ženy. znásilněné neznámým pachatelem v nočních hodinách z 31. srpna na l. září. V průběhu výslechu uvedla, že člověk, který ji napadl, jí připomínal spolužáka její mladší sestry ze základní školy. Nebylo zas tak složité vyhledat příslušnou třídní fotografii, s dětmi vyrovnanými ve třech řadách nad sebou: tvář patřila Miroslavu Stehlíkovi.
1.9.1983 byl Stehlík zadržen. Hned v průběhu prvního výslechu doznal vraždu Zdeňky H. (psychiatrická léčebna neměla o pohybu svých pacientů dostatečný přehled) a také Blanky N. (právě ten den byla jeho ústavní léčba změněna na ambulantní)
Dalších více jak deseti přepadení se dopustil buď v době vycházek nebo krátkodobých útěků z léčebny.
Znalci byl Stehlík posouzen jako psychopatická osobnost, s markantním sklonem k agresivitě a pohlavně deviantnímu jednání s projevy agresivity, sadismu až nekrosadismu.
Rozsudek trestu smrti byl vykonán 25. února 1986.
P. S. Pokud by se moje poznámka o rodinných genech Stehlíků zdála někomu nevědecká, doplním, že jeden z Miroslavých bratrů má za sebou úctyhodnou řadu trestných činů majetkového charakteru a vysloužil si punc zvláště nebezpečného recidivisty. Další z bratrů si mj. navlékal před souloží s manželkou černé rukavice a rdousil ji. Jako čtyřiadvacetiletý zavraždil v roce 1981 šedesátiletou sousedku v domě.
Motiv? Po hádce s tchyní dostal prý vztek na všechny staré baby.
37. ZMĚNA TOTOŽNOSTI (1984)
Malé osůbce v zemědělském učilišti v Dolní Rovni říkali Pinďo. Nešlo jen o malý vzrůst osloveného - nikdo doopravdy nevěděl, jestli se jedná o kluka nebo o holku. V Chrudimi, kde tzv. Piňda (nar. 1967) přebýval v podnájmu, ho podle oblečení a chování považovali za umouneného kluka. Ve skutečnosti se jednalo o dívku Danielu.
Od dětství toužila stát se chlapcem a snaha naplnit tento sen byla čím dál úpornější. Oblíbené spolužačce tvrdila, že je ze sedmi sourozenců (ve skutečnosti byla adoptována), že je kluk a sestra Daniela že zůstala doma. Tutéž dívku ve sklepě osahávala na prsou i na přirození, spustila si kalhoty dolů. zavedla jí do geni- tálu prst a jen v trenýrkách naznačovala kopulační pohyby.
29. června 1984 poslední den školního roku vycpala dívka Daniela prezervativ kovovou pružinou a toaletním papírem a odjela do školy. Opět chtěla oblíbenou spolužačku přesvědčit o svém mužství, ta ji ale příkře odbyla.
Když se Daniela vrátila do Chrudimi, vlákala v poledních hodinách do bytu, kde žila v podnájmu, 11letého chlapce. Omráčila ho několika údery tenisovou raketou do hlavy, vysvlékla a uřízla mu penis. Poté chlapce zneužila zasunutím připraveného prezervativu do análů a své běsnění ukončila vraždou - ponořila hlavu oběti do kbelíku s vodou. Po činu omotala uříznuté přirození nití a izolepou, sama si oholila ochlupení genitálu, zasunula si pyj do trenýrek a odešla na procházku. Teprve kolem půl čtvrté odpoledne oznámila zaměstnancům prodejny, umístěné v přízemí domu. kde bydlela, že nahoře v bytě leží mrtvý jedenáctiletý chlapec.
Když na stanici VB procházela osobní prohlídkou, zjistila jedna z příslušnic, že Daniela má v přirození něco zastrčeno. V tu chvíli vytáhla podezřelá dívka předmět ven a vsunula si jej do úst. Po opakované výzvě předmět vyplivla na zem - jednalo se o odříznutý penis oběti.
Znalci zjistili u obžalované sexuální úchylku transsexualismu, rysy psychopatie a kombinaci hysterických, schizoidních a agresivních rysů. násobených naprostou bezohledností a citovou chladností.
Mladistvá Daniela P. byla pravomocně odsouzena v červenci 1985 k devíti letům odnětí svobody a ochrannému ústavnímu psychiatrickému léčení. I tak se zdál trest jejím adoptivním rodičům příliš krutý a apelovali na všechny možné instance o jeho zmírnění.
P. S. Mám ve svém archívu dopis příbuzné oběti, ve kterém si mně stěžuje, jakému psychickému tlaku je rodina zavražděného chlapce vystavena. Daniela P. vystoupila v červenci 1996 v televizním pořadu Tabu a její současnou duševní kondici označil přítomný sexuolog Jaroslav Zvěřina za výbornou.
Nedlouho poté se údajně vyléčená dívka objevila doma u svých adoptivních rodičů v Havlíčkově Brodě, exhibovala i v dalším televizním pořadu Carusošou: "Nikoho nezajímá, jak v takových chvílích trpí zdrcená rodina oběti!" píše v závěru svého dopisu paní J. z Pardubic.
Od dětství toužila stát se chlapcem a snaha naplnit tento sen byla čím dál úpornější. Oblíbené spolužačce tvrdila, že je ze sedmi sourozenců (ve skutečnosti byla adoptována), že je kluk a sestra Daniela že zůstala doma. Tutéž dívku ve sklepě osahávala na prsou i na přirození, spustila si kalhoty dolů. zavedla jí do geni- tálu prst a jen v trenýrkách naznačovala kopulační pohyby.
29. června 1984 poslední den školního roku vycpala dívka Daniela prezervativ kovovou pružinou a toaletním papírem a odjela do školy. Opět chtěla oblíbenou spolužačku přesvědčit o svém mužství, ta ji ale příkře odbyla.
Když se Daniela vrátila do Chrudimi, vlákala v poledních hodinách do bytu, kde žila v podnájmu, 11letého chlapce. Omráčila ho několika údery tenisovou raketou do hlavy, vysvlékla a uřízla mu penis. Poté chlapce zneužila zasunutím připraveného prezervativu do análů a své běsnění ukončila vraždou - ponořila hlavu oběti do kbelíku s vodou. Po činu omotala uříznuté přirození nití a izolepou, sama si oholila ochlupení genitálu, zasunula si pyj do trenýrek a odešla na procházku. Teprve kolem půl čtvrté odpoledne oznámila zaměstnancům prodejny, umístěné v přízemí domu. kde bydlela, že nahoře v bytě leží mrtvý jedenáctiletý chlapec.
Když na stanici VB procházela osobní prohlídkou, zjistila jedna z příslušnic, že Daniela má v přirození něco zastrčeno. V tu chvíli vytáhla podezřelá dívka předmět ven a vsunula si jej do úst. Po opakované výzvě předmět vyplivla na zem - jednalo se o odříznutý penis oběti.
Znalci zjistili u obžalované sexuální úchylku transsexualismu, rysy psychopatie a kombinaci hysterických, schizoidních a agresivních rysů. násobených naprostou bezohledností a citovou chladností.
Mladistvá Daniela P. byla pravomocně odsouzena v červenci 1985 k devíti letům odnětí svobody a ochrannému ústavnímu psychiatrickému léčení. I tak se zdál trest jejím adoptivním rodičům příliš krutý a apelovali na všechny možné instance o jeho zmírnění.
P. S. Mám ve svém archívu dopis příbuzné oběti, ve kterém si mně stěžuje, jakému psychickému tlaku je rodina zavražděného chlapce vystavena. Daniela P. vystoupila v červenci 1996 v televizním pořadu Tabu a její současnou duševní kondici označil přítomný sexuolog Jaroslav Zvěřina za výbornou.
Nedlouho poté se údajně vyléčená dívka objevila doma u svých adoptivních rodičů v Havlíčkově Brodě, exhibovala i v dalším televizním pořadu Carusošou: "Nikoho nezajímá, jak v takových chvílích trpí zdrcená rodina oběti!" píše v závěru svého dopisu paní J. z Pardubic.
38. NAPOSLEDY VIDĚNA... (1984-1989)
O záhadných a ne zcela objasněných vraždách stopařek na území severní a jižní Moravy by bylo možné napsat samostatnou knihu.
Svým způsobem už vlastně taková publikace existuje, slouží ovšem jen odborným účelům a jako vyhodnocení taktických hledisek ji sepsali spolu s experty Ústředny kriminální policie důvěrné zasvěcení kriminalisté z Brna a Ostravy. Studie mj. srovnává vek napadených žen, jejich stav. fyzickou podobu, vztah k autostopu, dobu činu (ve většině případů došlo k vraždě ve večerních nebo nočních hodinách). Posuzován byl aspekt roční doby a dnu. kdy k činu došlo, vzdálenost místa posledního výskytu žen a místa nálezu jejich těl. Dále za jakých okolnosti nejspíš pachatel volí svůj první útok. zda se oběti bránily, zda pachatel něco ženám odcizil.
Závěr studie? S největší pravděpodobností se nejedná o jediného pachatele.
Zavítejme nejprve na jih Moravy.
19 letá studentka Alena Šebečková (plná jména uvádím proto, že jsou notoricky známa z četných pátracích relací) byla naposledy spatřena 24. 7. 1988 v okolí Zdounek. 10. října ji nalezli lidé při sklizni kukuřice na poli poblíž Hulína. Přesnou příčinu smrti už pitva neobjasnila, mimo pochybnost je ovšem zlomenina spodní čelisti a sexuální motiv činu.
15. září 1989, asi dvacet kilometrů od Zdounek. našli v říčce Haná nahé tělo 261eté Elišky Semelové. pohřešované dva dny. V Kunovicích navštívila kadeřníka, poblíž nádraží ČSD prý nastupovala do nákladního vozidla. To ji viděli naposledy. Také v jejím případě zahájil pachatel před rdoušením svůj útok ranou do hlavy.
Svým způsobem už vlastně taková publikace existuje, slouží ovšem jen odborným účelům a jako vyhodnocení taktických hledisek ji sepsali spolu s experty Ústředny kriminální policie důvěrné zasvěcení kriminalisté z Brna a Ostravy. Studie mj. srovnává vek napadených žen, jejich stav. fyzickou podobu, vztah k autostopu, dobu činu (ve většině případů došlo k vraždě ve večerních nebo nočních hodinách). Posuzován byl aspekt roční doby a dnu. kdy k činu došlo, vzdálenost místa posledního výskytu žen a místa nálezu jejich těl. Dále za jakých okolnosti nejspíš pachatel volí svůj první útok. zda se oběti bránily, zda pachatel něco ženám odcizil.
Závěr studie? S největší pravděpodobností se nejedná o jediného pachatele.
Zavítejme nejprve na jih Moravy.
19 letá studentka Alena Šebečková (plná jména uvádím proto, že jsou notoricky známa z četných pátracích relací) byla naposledy spatřena 24. 7. 1988 v okolí Zdounek. 10. října ji nalezli lidé při sklizni kukuřice na poli poblíž Hulína. Přesnou příčinu smrti už pitva neobjasnila, mimo pochybnost je ovšem zlomenina spodní čelisti a sexuální motiv činu.
15. září 1989, asi dvacet kilometrů od Zdounek. našli v říčce Haná nahé tělo 261eté Elišky Semelové. pohřešované dva dny. V Kunovicích navštívila kadeřníka, poblíž nádraží ČSD prý nastupovala do nákladního vozidla. To ji viděli naposledy. Také v jejím případě zahájil pachatel před rdoušením svůj útok ranou do hlavy.
Svého času - viz kapitola VRAŽDA PRES KOPÍRÁK - vedly úvahy detektivů směrem, zda obě dívky nemá na svědomí muž. který v prosinci 1994 zavraždil na zdounském hřbitově starou ženu. Posléze byl však jako možný pachatel vyloučen.
"Máme jiný tip," řekl mi jeden z brněnských kriminalistů. "V červenci 1992 došlo u Slušovic k pokusu vraždy na Petře Veselé. Tak jako v případě Šebečkové a Semelové vedl pachatel útok na hlavu, coby vražedný nástroj mu měl posloužit šroubovák a žulová kostka. Odtáhl Petru do kukuřičného pole. sadisticky s ní nakládal a vyhrožoval jí. že ji oddělá jako tu první." Za tento pokus vraždy byl odsouzen k mnoholetému trestu odnětí svobody 361etý Ladislav Ďurech. už dříve trestaný sadista, který mj. pod pohrůžkou usmrcení nožem napadl a znásilnil ženu. kterou po činu přivázal ke stromu. Ze smrti Šebečkové a Semelové ho však nebylo možno zatím obžalovat pro nedostatek důkazů.
Jasno nemá jihomoravská policie ani v případě. který není ve zmiňované studii uveden. Mám na mysli zmizení 19 leté Michaely Čaníkové z Bílovic-Včelan (okr. Uherské Hradiště):
11.května 1990 se v místním hostinci zúčastnila oslavy kamarádových narozenin, krátce po jedné hodině ranní zamířila domů. Zbývalo jí pouhých 800 metrů. Jistá nedospavá svědkyně viděla v inkriminované době Michaelu, jak rozmlouvá s řidičem osobního vozu. Zřejmé jí nabízel svezení. Z gestikulace dívky bylo patr- né, že odmítá. Nicméně domů už nedošla.
A severní Morava? Od 11. srpna 1984 pohřešovali rodiče 18 letou Pavlu Kučerovou. V kritický den cestovala do Zábřehu na Moravě, vlakem dojela do Hranic. Našli ji až za dva roky v lese u obce Kladeruby ve vsetínském okrese. Pro zbědovaný stav pozůstatku nedokázali soudní lékaři určit příčinu smrti.
11.června 1986 byla v katastru obce Příbor v okrese Nový Jičín nalezena mrtvola ing. Marie Votoupalové (nar. 1954). nezvěstné od 31. 10. 1985, kdy odešla ze zaměstnání. Poloha těla připomínala předchozí případ. V pitevním protokolu se mj. hovoří o opakovaném průstřelu hlavy. Stop byl pro ing. Votoupalovou oblíbeným způsobem dopravy.
23 letá Šárka Smočkova cestovala poslední den svého života, 17. března 1989, za svým snoubencem do Rožnova pod Radhoštěm. Nedojela však a druhý den ráno bylo její tělo nalezeno u mostu při odbočce na Střítež ve vsetínském okrese. Brutální pachatel jí zasadil více než třicet ran nožem, vedených i do obličeje.
28 letá Šárka Víchová přežila svou jmenovkyni o pouhé čtyři měsíce. 30. července odjela s neznámým společníkem z petřkovické restaurace. 16. srpna 1989 vyplavalo její tělo poblíž jezu na řece Opavě v Ostravé-Třebovicích. Způsob usmrcení: ubodána více než šedesáti ranami nožem.
Na základě svědectví hostů z restaurace se podařilo sestavit popis pravděpodobného pachatele i jeho vozu. Jako by se poprvé na kriminalisty usmálo štěstí... "Žádné štěstí! Případ Víchová byl pro nás naopak smůlovatý." odporuje ppik. JUDr. Jiří Pščolka. "Všechny síly jsme vrhli na identifikaci onoho společníka a řidiče. Prověřili jsme asi 2.500 aut, mnohokrát opakovali výzvu s jeho popisem. Marné. K dovršení všeho, s odstupem dvou let. jsme se dozvěděli, že jistý svědek nalezl krátce po vraždě v jedné ostravské popelnici doklady Šárky Víchové. Bál se to však oznámit.
Samozřejmě, že jsme začali v místě nálezu pátrat, po takové době to však bylo hledání jehly v kupce sena." Severomoravští kriminalisté podezírají z autorství tří vražd člověka, u něhož zajistili prsten jedné z obětí, který měla poslední den svého života prokazatelné na ruce. Jsou i další poznatky a nepřímé důkazy, svědčící proti dnes už bezmála padesátiletému muži ze Vsetínska, mimochodem řidiči a nékolikrát trestanému člověku za majetkové a násilné trestné činy.
Důkazní materiál nebyl dostačující k tomu, aby bylo možno postavil dotyčného pána před soud." dodává ppik. František Vacátku.
To však neznamená, že jsme polevili. On ví o nás. my o něm." Pro koho bude hrát čas?
P. S. Během debaty přišla řeč i na nepoučitelnost stopařek. Ppik. Pščolka mi posloužil dvěma zajímavými příhodami: "Nedávno jsem zastavil dívce, studentce právnické fakulty. Stála na místě, které považuji za obzvlášť nebezpečné. Mávala na mě. ale když jsem přibrzdil, její zářivý úsměv rázem vyhasl. Poznala na- še auto. Byla to totiž moje dcera.
Taky jsme měli případ, kdy ohrožená dívka vyskočila za jízdy z auta. Dovedete si asi představit. jak byla odřená! Hovořila o svém zážitku jako o něčem, co se už nesmí nikdy opakovat. Uplynul velice krátký čas a setkali jsme se na silnici - kde stopovala. Je, to jste vy, povídá mi. Vás bych tu nečekala. Řekl jsem jí, že naše pocity jsou zcela totožné."
Jasno nemá jihomoravská policie ani v případě. který není ve zmiňované studii uveden. Mám na mysli zmizení 19 leté Michaely Čaníkové z Bílovic-Včelan (okr. Uherské Hradiště):
11.května 1990 se v místním hostinci zúčastnila oslavy kamarádových narozenin, krátce po jedné hodině ranní zamířila domů. Zbývalo jí pouhých 800 metrů. Jistá nedospavá svědkyně viděla v inkriminované době Michaelu, jak rozmlouvá s řidičem osobního vozu. Zřejmé jí nabízel svezení. Z gestikulace dívky bylo patr- né, že odmítá. Nicméně domů už nedošla.
A severní Morava? Od 11. srpna 1984 pohřešovali rodiče 18 letou Pavlu Kučerovou. V kritický den cestovala do Zábřehu na Moravě, vlakem dojela do Hranic. Našli ji až za dva roky v lese u obce Kladeruby ve vsetínském okrese. Pro zbědovaný stav pozůstatku nedokázali soudní lékaři určit příčinu smrti.
11.června 1986 byla v katastru obce Příbor v okrese Nový Jičín nalezena mrtvola ing. Marie Votoupalové (nar. 1954). nezvěstné od 31. 10. 1985, kdy odešla ze zaměstnání. Poloha těla připomínala předchozí případ. V pitevním protokolu se mj. hovoří o opakovaném průstřelu hlavy. Stop byl pro ing. Votoupalovou oblíbeným způsobem dopravy.
23 letá Šárka Smočkova cestovala poslední den svého života, 17. března 1989, za svým snoubencem do Rožnova pod Radhoštěm. Nedojela však a druhý den ráno bylo její tělo nalezeno u mostu při odbočce na Střítež ve vsetínském okrese. Brutální pachatel jí zasadil více než třicet ran nožem, vedených i do obličeje.
28 letá Šárka Víchová přežila svou jmenovkyni o pouhé čtyři měsíce. 30. července odjela s neznámým společníkem z petřkovické restaurace. 16. srpna 1989 vyplavalo její tělo poblíž jezu na řece Opavě v Ostravé-Třebovicích. Způsob usmrcení: ubodána více než šedesáti ranami nožem.
Na základě svědectví hostů z restaurace se podařilo sestavit popis pravděpodobného pachatele i jeho vozu. Jako by se poprvé na kriminalisty usmálo štěstí... "Žádné štěstí! Případ Víchová byl pro nás naopak smůlovatý." odporuje ppik. JUDr. Jiří Pščolka. "Všechny síly jsme vrhli na identifikaci onoho společníka a řidiče. Prověřili jsme asi 2.500 aut, mnohokrát opakovali výzvu s jeho popisem. Marné. K dovršení všeho, s odstupem dvou let. jsme se dozvěděli, že jistý svědek nalezl krátce po vraždě v jedné ostravské popelnici doklady Šárky Víchové. Bál se to však oznámit.
Samozřejmě, že jsme začali v místě nálezu pátrat, po takové době to však bylo hledání jehly v kupce sena." Severomoravští kriminalisté podezírají z autorství tří vražd člověka, u něhož zajistili prsten jedné z obětí, který měla poslední den svého života prokazatelné na ruce. Jsou i další poznatky a nepřímé důkazy, svědčící proti dnes už bezmála padesátiletému muži ze Vsetínska, mimochodem řidiči a nékolikrát trestanému člověku za majetkové a násilné trestné činy.
Důkazní materiál nebyl dostačující k tomu, aby bylo možno postavil dotyčného pána před soud." dodává ppik. František Vacátku.
To však neznamená, že jsme polevili. On ví o nás. my o něm." Pro koho bude hrát čas?
P. S. Během debaty přišla řeč i na nepoučitelnost stopařek. Ppik. Pščolka mi posloužil dvěma zajímavými příhodami: "Nedávno jsem zastavil dívce, studentce právnické fakulty. Stála na místě, které považuji za obzvlášť nebezpečné. Mávala na mě. ale když jsem přibrzdil, její zářivý úsměv rázem vyhasl. Poznala na- še auto. Byla to totiž moje dcera.
Taky jsme měli případ, kdy ohrožená dívka vyskočila za jízdy z auta. Dovedete si asi představit. jak byla odřená! Hovořila o svém zážitku jako o něčem, co se už nesmí nikdy opakovat. Uplynul velice krátký čas a setkali jsme se na silnici - kde stopovala. Je, to jste vy, povídá mi. Vás bych tu nečekala. Řekl jsem jí, že naše pocity jsou zcela totožné."
39. PŘÍBĚH MIKULÁŠSKÉ NOCI (1984)
"Od rána 6. prosince 1984 popadával sníh. mráz minus čtyři stupně. Ani jsme se nestačili v kanceláři ohřát a už nás operační hnal do starých Vršovic, do tehdejší Rybalkovy ulice." listuje svým deníkem bývalý policejní lékař pplk. MUDr. Karel Vomáčka. (Právě na základě těchto memoárů jsme spolu napsali knížku DOKTORE, VRAŽDA. JEDEME.', svým způsobem chronologický přehled vražd v Praze a jejím okolí v letech 1978-1994.) Na dvoře pavlačového domu leželo od pasu dolů obnažené tělo asi dvacetileté dívky. Dle všeho znásilněné a uškrcené."
Ludmila P. bydlela spolu s rodiči v domě. Předchozího dne se zúčastnila mikulášské oslavy v zaměstnání v centru Prahy. Pár kroků od spásných dveří bytu se potkala se svým vrahem.
Vyšetřování vedl Jiří Markovič. známý mj. z případu pětinásobného sexuálního vraha Hojera. První dny prý vypadalo pátrání po pachateli dost špatně. Pak se ale kriminalistům promítlo jedno podezřelé jméno hned dvakrát:
11. prosince získali svědectví od jedné paní, která kritického večera věnčila nedaleko potoka Botič svého pejska. Ten objevil a vyštěkal v křoví ukrytého muže. jistého Kadlece, známého obtěžováním kolemjdoucích žen. Zmiňované křoví i místo vraždy Ludmily P. bylo jen na dohled od bydliště podezřelého muže!
Druhý poznatek vyšel z prověřování známých firem. O tom. že Kadlec není žádné neviňátko, svědčila příhoda z 9. 11. 1984, kdy ve Františkánské zahradě rdousil 61 letou ženu.
12. prosince byl 29 letý Jaroslav Kadlec vzat do vazby jako podezřelý z vraždy Ludmily P. Nedlouho poté čin doznal: Pozdě v noci se do křoví u Botiče zase vrátil. Uviděl procházet kolem dívku, kterou znal od vidění. Vydal se za ní, dostihl jí v průjezdu domu a dožadoval se důvěrnosti.
Startovacím momentem jeho agrese prý byla dívčina opovržlivá věta: "Co bych s tebou dělala, ty impotente!" Kadlec - posouzený odborníky jako primitivní psychopatická osobnost, s agresivitou prolínajicí se do sexuální oblasti, s řadou náznaků sadistických tendencí - byl odsouzen k 23 letům kriminálu.
P. S. ..Pokud dívka inkriminovanou větu v průjezdu skutečně uvedla." říká plk. Jiří Markovič, byla by to nejhorší veta ze všech možných. Nejsem psycholog, vím. jak je těžké ženám pro tak kritickou situaci něco radit.
Kadlece - okolím i vrstevníky odmítaného až opovrhovaného - musela tato poznámka při jeho povahové struktuře rozběsnit. Ironizovat mužnost lze úspěšné snad jen v případě exhibicionisty. A ani tady bych na to příliš nesázel. Spousta pozdějších tvrdých násilníků a sadistů začala svou zločineckou dráhu právě obnažováním."
Ludmila P. bydlela spolu s rodiči v domě. Předchozího dne se zúčastnila mikulášské oslavy v zaměstnání v centru Prahy. Pár kroků od spásných dveří bytu se potkala se svým vrahem.
Vyšetřování vedl Jiří Markovič. známý mj. z případu pětinásobného sexuálního vraha Hojera. První dny prý vypadalo pátrání po pachateli dost špatně. Pak se ale kriminalistům promítlo jedno podezřelé jméno hned dvakrát:
11. prosince získali svědectví od jedné paní, která kritického večera věnčila nedaleko potoka Botič svého pejska. Ten objevil a vyštěkal v křoví ukrytého muže. jistého Kadlece, známého obtěžováním kolemjdoucích žen. Zmiňované křoví i místo vraždy Ludmily P. bylo jen na dohled od bydliště podezřelého muže!
Druhý poznatek vyšel z prověřování známých firem. O tom. že Kadlec není žádné neviňátko, svědčila příhoda z 9. 11. 1984, kdy ve Františkánské zahradě rdousil 61 letou ženu.
12. prosince byl 29 letý Jaroslav Kadlec vzat do vazby jako podezřelý z vraždy Ludmily P. Nedlouho poté čin doznal: Pozdě v noci se do křoví u Botiče zase vrátil. Uviděl procházet kolem dívku, kterou znal od vidění. Vydal se za ní, dostihl jí v průjezdu domu a dožadoval se důvěrnosti.
Startovacím momentem jeho agrese prý byla dívčina opovržlivá věta: "Co bych s tebou dělala, ty impotente!" Kadlec - posouzený odborníky jako primitivní psychopatická osobnost, s agresivitou prolínajicí se do sexuální oblasti, s řadou náznaků sadistických tendencí - byl odsouzen k 23 letům kriminálu.
P. S. ..Pokud dívka inkriminovanou větu v průjezdu skutečně uvedla." říká plk. Jiří Markovič, byla by to nejhorší veta ze všech možných. Nejsem psycholog, vím. jak je těžké ženám pro tak kritickou situaci něco radit.
Kadlece - okolím i vrstevníky odmítaného až opovrhovaného - musela tato poznámka při jeho povahové struktuře rozběsnit. Ironizovat mužnost lze úspěšné snad jen v případě exhibicionisty. A ani tady bych na to příliš nesázel. Spousta pozdějších tvrdých násilníků a sadistů začala svou zločineckou dráhu právě obnažováním."
40. S TVÁŘÍ DÍTĚTE (1985)
22. května 1985, krátce před půl jedenáctou dopolední. Suita mlčících mužů doprovází lehce vyplašeného mladíka do šatny kladenského učiliště. Na opakovanou výzvu otevře šestnáctiletý Jirka svou skříňku. Jeden z nejznámějších kriminálních případů naší historie spěje k rozuzlení. Dejme opět slovo plukovníku Markovičovi: "Když jsem zavazoval tkaničky Hojerova spisu, myslel jsem si, že mám největší případ svého života za sebou.
22. května 1985, krátce před půl jedenáctou dopolední. Suita mlčících mužů doprovází lehce vyplašeného mladíka do šatny kladenského učiliště. Na opakovanou výzvu otevře šestnáctiletý Jirka svou skříňku. Jeden z nejznámějších kriminálních případů naší historie spěje k rozuzlení. Dejme opět slovo plukovníku Markovičovi: "Když jsem zavazoval tkaničky Hojerova spisu, myslel jsem si, že mám největší případ svého života za sebou.
Jenomže krátce na to přišel Straka."
Ano. jde o případ tzv. spartakiádního škrtíce (oblíbený novinářský nonsens, mladičký škrtič byl dopaden dávno před začátkem tehdejší spartakiády!), který děsil hlavní město v jarních měsících roku 1985.
První obětí se stala 8. dubna 1985 kolem deváté hodiny večerní, v lesíku nedaleko sídliště Novodvorská ve čtvrtém pražském obvodu, 23 letá Alice P. Příčinou smrti bylo udušení z uzavřených dýchacích cest - obludně důkladný pachatel ucpal nešťastnici nosní průduchy smetky listí, do úst a v podstatě až do jícnu jí nastrkal zeminu, kamínky a spodní kalhotky. Pitva prokázala sexuální násilí.
Krátce po půlnoci na 4. května došlo před domem v Zelenečské ulici v osmém pražském obvodu k dalšímu zločinu. Jeho obětí se stala 30 letá MUDr. Věra F. O sexuálním násilí nebylo pochyb, mrtvá měla kolem krku pevně utažené ramínko od podprsenky. Tento případ svědčil o mimo- řádné pachatelově otrlosti. Krátce před půlnocí totiž napadl ve stejné lokalitě jinou ženu, Vlastu S.," konstatuje plk. Markovič. "Zjistil, že je starší, než původně předpokládal. I tak ji zavraždil jako nepohodlného svědka. Vracel se tramvají do centra, kde ho upoutal zjev Věry F. Z předchozího činu nebyl ukojen, proto se za ní vydal. Dodám ještě, že Vlasta S. zázrakem přežila".
Když jsme pachatele vyslýchali, uváděl ji mezi svými obětmi a byl upřímné překvapený, když se dozvěděl, že dotyčná žena nezemřela." K činům v podstatě docházelo v poslední den víkendu - nebo ve svátek - před prvním pracovním dnem. O tom, že nešťastné ženy má na svědomí nejspíš ten samý pachatel, svědčila podle zajištěných spermií stejná krevní skupina a shodný mikroskopický nález na tělech obětí. Jednalo se o kovové částečky, typické pro strojírenskou výrobu. Blížila se spartakiáda a pražským kriminalistům běhal mráz po zádech při představě, jak se do Prahy sjedou tisícovky žen z celé republiky. Byla přijata mimořádná opatření.
Jenomže v ranních hodinách 16. května došlo k další vraždě!!
31 létá Marta M. měla kolem krku tři škrtidla: čalounickou niť upravenou do katovské smyčky, na dva uzly pevně utažené ramínko podprsenky, rovněž na dva uzly utažený pásek od svetru. Pachatel opět vykonal na oběti soulož. Ironií osudu se jednalo o ženu, které pověsti o nočním škrtičovi naháněly hrůzu. Jako uklízečka s časnou pracovní dobou však musela odejít v ranních hodinách z domova. V Praze 6. na Puškinově náměstí, jí pak obávaný škrtíc skutečně vstoupil do cesty.
Situace byla velice vážná. Museli jsme přistoupit k pracnému prověřování dosud neobjasněných případů znásilnění a omezování osobní svobody. Jak známo, málokterý sadista začne hned vraždou."
Pracovníkům operativy se podařilo zjistit, že 17. 2. 1985. prakticky ve stejných místech, kde byla zavražděna Alice P. došlo v zalesněné rokli k obtěžování 20 leté Milany.
Slovo obtěžování je ovšem pouhou eufemistickou náhražkou - neznámý mladík totiž Milanu zezadu napadl a škrcením (chvatem zvaným kravata) ji přivedl do bezvědomí! Dívce se ale povedlo navázat s útočníkem kontakt: slíbila, že bude povolná, povídala si s ním - mladík jí řekl. že je mu šestnáct let a že bydlí na mimopražském internátě. Milana ho zavedla až do obydlené a osvětlené části ulice. Když ji útočník začal osahávat, vykřikla. Mladík se polekal, v podstatě s agresí skončil a začal na Miláně loudit peníze.
Kolega Martinčík zas přinesl z osmého obvodu poznatek o napadení 18lete Ludmily S.. ke kterému došlo 2. dubna v ranních hodinách. Případ byl evidován jako omezování osobní svobody, podle mne se však jednalo o mnohem drastičtější delikt." potřásá ještě dnes nechápavě hlavou plk. Markovič.
"Osamělé dívce nabídl na tramvajové zastávce doprovod sympatický mladík. Cestou si vyprávěli - mladík se představil jako Jirka, dále o sobě řekl, že je učněm II. ročníku ve Slechové u Kladna, že mají nového a přísného ředitele." Když ovšem dorazili k domu. kde Ludmila bydlela, začal si Jirka vynucovat sexuální styk. Protože se dívka bránila, škrtil ji do bezvědomí. Když se probrala, vyhrožoval jí vraždou, pokud nebude povolná. Dívka naoko souhlasila, když však útočníkova pozornost na chvíli polevila, vběhla do domu a zmačkla několik zvonků od bytu v přízemi. Mladík se polekal a utekl.
"Tomuhle tipu moji nadřízeni moc nevěřili. Proč se zajímám o nějakého smrkcíce". říkali mi. Já se zas bránil, že moc jiných možností nemáme, a i kdyby to nevyšlo, tak aspoň objasníme pokus vraždy.
Nebylo problémem zjistit dotyčný internát s novým ředitelem, nebylo problémem zjistit ani onoho učně. Při prohlídce šatnové skříňky, patřící Jiřímu Strakovi, zajistili operativci občanský průkaz Ludmily S.
Ještě cestou do Prahy se podezřelý mladík spontánně doznal k vraždě Alice P." Doplňme, že pachatel bydlel v Praze a na internát odjížděl vždy na závěr víkendu. Aspoň tak to Strakovi rodiče předpokláda- li - netušili, že jejich Jirka obchází nočním městem coby vrah a lupič a do Kladna odjíždí teprve ranním autobusem.
Celkový výčet Strakova řádění: tři vraždy, dva pokusy vraždy, pět skutků trestného činu znásilnění a jeho pokusů, tři loupeže a pět krádeží! ."Pachatelova činnost gradovala během několika týdnů natolik, že její další deviantní vývoj byl už takřka nemožný. Straka si postupně vytvořil velmi účinný stereotyp útočného jednání, který dával obětem jen minimální možnost obrany. Během vyšetřování uvedl, že po dvou úvodních nezdarech s Milanou a Ludmilou se zařekl, že příští ženě už šanci nedá. To také do puntíku splnil. Na všechny svoje oběti útočil zezadu, záměrně si vybíral ženy menší postavy, u kterých mohl předpokládat snížené možnosti obrany," doplňuje plk. Markovič.
Kombinace mimořádné inteligence (v době zadržení měl IQ 125), zdánlivě sympatického vystupování a deviace sadismu až nekrosadismu vytvořily ze Straky jednoho z nejnebezpečnějších pachatelů poválečné historie zločinu.
P. S, Desetiletý trest odnětí svobody má Straka dávno odpykaný. Podrobil se kastraci. v současné době je ústavné léčen v Psychiatrické léčebné v Bohnicích. Chce se ženit a na jaře 1999 požádal soud o změnu ústavní léčby na ambulantní.
"Když jste mé tenkrát neoběsili, nechte mě teď žít." říká trojnásobný vrah.
Jeho první žádosti soud nevyhověl.
Jak dlouho? Plukovník Jiří Markovič je přesvědčen, že Straka i nadále představuje pro své okolí hrozbu.
V září 1999 vysílala televize Prima talkshow, ve které vystupovali Jiří Straka a jeho snoubenka.
Ústřední otázka pořadu zněla přibližné v tom smyslu: Má Straku právo oženit se u mít rodinu?
Domnívám se, že otázka byla špatné formulovaná. Tím, že si Straka odpykal trest a jeho propuštění z ústavu je na dohled, získal trojnásobný vrah právo činit se svým soukromým životem cokoliv.
Musí však počítat s tím, že lidé nezapomínají a budou život jemu i jeho rodině bezpochyby znepříjemňovat. Nepovažuji to za nespravedlivé, vždyť po Strakových obětech zůstali čtyři sirotci, smutek pozůstalých a psychická traumata, ze kterých se léčí dodnes. Zamrazilo mě, když při Strakově vstupu na scénu se z publika ozval obvykly potlesk. Bohužel, lidé se dokážou někdy chovat jako hovádka, hnaná pudem stáda...
Ano. jde o případ tzv. spartakiádního škrtíce (oblíbený novinářský nonsens, mladičký škrtič byl dopaden dávno před začátkem tehdejší spartakiády!), který děsil hlavní město v jarních měsících roku 1985.
První obětí se stala 8. dubna 1985 kolem deváté hodiny večerní, v lesíku nedaleko sídliště Novodvorská ve čtvrtém pražském obvodu, 23 letá Alice P. Příčinou smrti bylo udušení z uzavřených dýchacích cest - obludně důkladný pachatel ucpal nešťastnici nosní průduchy smetky listí, do úst a v podstatě až do jícnu jí nastrkal zeminu, kamínky a spodní kalhotky. Pitva prokázala sexuální násilí.
Krátce po půlnoci na 4. května došlo před domem v Zelenečské ulici v osmém pražském obvodu k dalšímu zločinu. Jeho obětí se stala 30 letá MUDr. Věra F. O sexuálním násilí nebylo pochyb, mrtvá měla kolem krku pevně utažené ramínko od podprsenky. Tento případ svědčil o mimo- řádné pachatelově otrlosti. Krátce před půlnocí totiž napadl ve stejné lokalitě jinou ženu, Vlastu S.," konstatuje plk. Markovič. "Zjistil, že je starší, než původně předpokládal. I tak ji zavraždil jako nepohodlného svědka. Vracel se tramvají do centra, kde ho upoutal zjev Věry F. Z předchozího činu nebyl ukojen, proto se za ní vydal. Dodám ještě, že Vlasta S. zázrakem přežila".
Když jsme pachatele vyslýchali, uváděl ji mezi svými obětmi a byl upřímné překvapený, když se dozvěděl, že dotyčná žena nezemřela." K činům v podstatě docházelo v poslední den víkendu - nebo ve svátek - před prvním pracovním dnem. O tom, že nešťastné ženy má na svědomí nejspíš ten samý pachatel, svědčila podle zajištěných spermií stejná krevní skupina a shodný mikroskopický nález na tělech obětí. Jednalo se o kovové částečky, typické pro strojírenskou výrobu. Blížila se spartakiáda a pražským kriminalistům běhal mráz po zádech při představě, jak se do Prahy sjedou tisícovky žen z celé republiky. Byla přijata mimořádná opatření.
Jenomže v ranních hodinách 16. května došlo k další vraždě!!
31 létá Marta M. měla kolem krku tři škrtidla: čalounickou niť upravenou do katovské smyčky, na dva uzly pevně utažené ramínko podprsenky, rovněž na dva uzly utažený pásek od svetru. Pachatel opět vykonal na oběti soulož. Ironií osudu se jednalo o ženu, které pověsti o nočním škrtičovi naháněly hrůzu. Jako uklízečka s časnou pracovní dobou však musela odejít v ranních hodinách z domova. V Praze 6. na Puškinově náměstí, jí pak obávaný škrtíc skutečně vstoupil do cesty.
Situace byla velice vážná. Museli jsme přistoupit k pracnému prověřování dosud neobjasněných případů znásilnění a omezování osobní svobody. Jak známo, málokterý sadista začne hned vraždou."
Pracovníkům operativy se podařilo zjistit, že 17. 2. 1985. prakticky ve stejných místech, kde byla zavražděna Alice P. došlo v zalesněné rokli k obtěžování 20 leté Milany.
Slovo obtěžování je ovšem pouhou eufemistickou náhražkou - neznámý mladík totiž Milanu zezadu napadl a škrcením (chvatem zvaným kravata) ji přivedl do bezvědomí! Dívce se ale povedlo navázat s útočníkem kontakt: slíbila, že bude povolná, povídala si s ním - mladík jí řekl. že je mu šestnáct let a že bydlí na mimopražském internátě. Milana ho zavedla až do obydlené a osvětlené části ulice. Když ji útočník začal osahávat, vykřikla. Mladík se polekal, v podstatě s agresí skončil a začal na Miláně loudit peníze.
Kolega Martinčík zas přinesl z osmého obvodu poznatek o napadení 18lete Ludmily S.. ke kterému došlo 2. dubna v ranních hodinách. Případ byl evidován jako omezování osobní svobody, podle mne se však jednalo o mnohem drastičtější delikt." potřásá ještě dnes nechápavě hlavou plk. Markovič.
"Osamělé dívce nabídl na tramvajové zastávce doprovod sympatický mladík. Cestou si vyprávěli - mladík se představil jako Jirka, dále o sobě řekl, že je učněm II. ročníku ve Slechové u Kladna, že mají nového a přísného ředitele." Když ovšem dorazili k domu. kde Ludmila bydlela, začal si Jirka vynucovat sexuální styk. Protože se dívka bránila, škrtil ji do bezvědomí. Když se probrala, vyhrožoval jí vraždou, pokud nebude povolná. Dívka naoko souhlasila, když však útočníkova pozornost na chvíli polevila, vběhla do domu a zmačkla několik zvonků od bytu v přízemi. Mladík se polekal a utekl.
"Tomuhle tipu moji nadřízeni moc nevěřili. Proč se zajímám o nějakého smrkcíce". říkali mi. Já se zas bránil, že moc jiných možností nemáme, a i kdyby to nevyšlo, tak aspoň objasníme pokus vraždy.
Nebylo problémem zjistit dotyčný internát s novým ředitelem, nebylo problémem zjistit ani onoho učně. Při prohlídce šatnové skříňky, patřící Jiřímu Strakovi, zajistili operativci občanský průkaz Ludmily S.
Ještě cestou do Prahy se podezřelý mladík spontánně doznal k vraždě Alice P." Doplňme, že pachatel bydlel v Praze a na internát odjížděl vždy na závěr víkendu. Aspoň tak to Strakovi rodiče předpokláda- li - netušili, že jejich Jirka obchází nočním městem coby vrah a lupič a do Kladna odjíždí teprve ranním autobusem.
Celkový výčet Strakova řádění: tři vraždy, dva pokusy vraždy, pět skutků trestného činu znásilnění a jeho pokusů, tři loupeže a pět krádeží! ."Pachatelova činnost gradovala během několika týdnů natolik, že její další deviantní vývoj byl už takřka nemožný. Straka si postupně vytvořil velmi účinný stereotyp útočného jednání, který dával obětem jen minimální možnost obrany. Během vyšetřování uvedl, že po dvou úvodních nezdarech s Milanou a Ludmilou se zařekl, že příští ženě už šanci nedá. To také do puntíku splnil. Na všechny svoje oběti útočil zezadu, záměrně si vybíral ženy menší postavy, u kterých mohl předpokládat snížené možnosti obrany," doplňuje plk. Markovič.
Kombinace mimořádné inteligence (v době zadržení měl IQ 125), zdánlivě sympatického vystupování a deviace sadismu až nekrosadismu vytvořily ze Straky jednoho z nejnebezpečnějších pachatelů poválečné historie zločinu.
P. S, Desetiletý trest odnětí svobody má Straka dávno odpykaný. Podrobil se kastraci. v současné době je ústavné léčen v Psychiatrické léčebné v Bohnicích. Chce se ženit a na jaře 1999 požádal soud o změnu ústavní léčby na ambulantní.
"Když jste mé tenkrát neoběsili, nechte mě teď žít." říká trojnásobný vrah.
Jeho první žádosti soud nevyhověl.
Jak dlouho? Plukovník Jiří Markovič je přesvědčen, že Straka i nadále představuje pro své okolí hrozbu.
V září 1999 vysílala televize Prima talkshow, ve které vystupovali Jiří Straka a jeho snoubenka.
Ústřední otázka pořadu zněla přibližné v tom smyslu: Má Straku právo oženit se u mít rodinu?
Domnívám se, že otázka byla špatné formulovaná. Tím, že si Straka odpykal trest a jeho propuštění z ústavu je na dohled, získal trojnásobný vrah právo činit se svým soukromým životem cokoliv.
Musí však počítat s tím, že lidé nezapomínají a budou život jemu i jeho rodině bezpochyby znepříjemňovat. Nepovažuji to za nespravedlivé, vždyť po Strakových obětech zůstali čtyři sirotci, smutek pozůstalých a psychická traumata, ze kterých se léčí dodnes. Zamrazilo mě, když při Strakově vstupu na scénu se z publika ozval obvykly potlesk. Bohužel, lidé se dokážou někdy chovat jako hovádka, hnaná pudem stáda...
41. KDYŽ SEN MÁ TVAR NOŽE (1986)
Jak se z člověka stane vrah? Robert C. (nar. 1971) by možná bezradné pokrčil rameny. S naprostou jistotou však může konstatovat, kdy se vrahem stal.
11. září 1986 zabil svou první oběť, sedmnáctiletou Šárku Z. Jemu bylo o dva roky míň.
Kde se vzala síla, která mu vtiskla do ruky nůž? Byly to Robertovy zdravotní problémy už krátce po porodu?
Nebo snad jeho nezvládnutelná touha ubližovat ostatním, přesahující běžné klukovské lumpárny? Topil holky v rybníce, ale trochu jinak než to puberťáci dělávají. Taky je shazoval za jízdy z kola. Leccos signalizovala i plná láhev limonády, mrštěná proti bratrovi. Důvod? Hádka, kdo vyhrál v Člověče, nezlob se.
A samozřejmě tu byly Robertovy pubertální sny. Před činem se s nimi nikdy nikomu nesvěřil. Místo líbání a hlazení se v nich ozývaly výkřiky bolesti a pláč.
Po deváté hodině večerní už bývá v září tma. Šárka Z., která procházela centrem Prahy, netušila, že má v patách nebezpečného tvora. Pod podloubím poblíž Karolina předešel Šárku jakýsi mladík. Náhle se otočil a nožem s dlouhou čepelí bodl do dívčího těla. Ozval se výkřik bolesti a hrůzy. Přesně, jak si to Robert přál!
Jenomže štěstí mladého sadisty mělo krátké trvání. Zdánlivé zalidněná ulice zareagovala na dívčí výkřik velice rychle.
Robert i přes nízké IQ - pouhých 86 - si však věděl rady. Rozběhl se a s výkřikem ..Pomoc! Tam vzadu se něco stalo!" si proklestil cestu až k obchodnímu domu Kotva. Jezdil sem s rodiči nakupovat. Teď už stačilo seběhnout do metra. Už z něj byl zase jenom obyčejný kluk. co chvátá domů. aby se máma nezlobila. Za pár minut vystoupil Robert na stanici Hradčanská, krátce nato odjel z Prahy autobusem ČSAD. A tak se stalo, že obrovský noční zátah po ba- rech. hospodách a špeluňkách hlavního města sklapnul naprázdno.
Sadista s nožem ležel tou doubou už dávno v posteli, tu noc měl prý divoké sny.
Mnohem hůř na tom byla zraněná Šárka. V sanitce ještě stačila vypověděl, že mladíka, který jí napadl, nikdy neviděla.
13. září 1986 skončil marný boj lékařů o dívčin život. V pitevním protokolu se mj. praví: "Bodná rána má šířku 1,5 cm a délku přibližně 15 cm, ostří přerušilo hlavní břišní tepny. Smrt nastala v důsledku postraumatického šoku. souvisejícího se značnou krevní ztrátou."
Takže vražda?
Hm.
Robertovy příští dny nebyly ničím výjimečným. Lítost nepociťoval, příliš s ním neotřásla ani relace FKÚ v televizi, ze které se dozvěděl o Šárčině smrti. A každý další týden na svobodě Roberta jenom utvrzoval, že přepadnout ženu a skolit ji není zas tak složité.
Nebude hloupý, aby se se svými zkušenostmi svěřoval kamarádům v učilišti, třebaže se o vraždě mezi kluky mluvilo. A když neudělá chybu, jak by na něj policajti přišli?
V řadě starostí se mladistvý vrah a deviant od svých vrstevníků pochopitelné nelišil. Také on mel své dny, kdy se do učiliště na Zeleném pruhu v Praze 4 příliš netěšil.
Středa 26. listopadu probíhala zprvu pro žáka Roberta bez komplikací. Jenomže pak přišla kule z matematiky. Málokterý studios přijme nedostatečnou známku s pocitem, že si ji zasloužil. Robert nebyl výjimkou, jeho podráždění však v dalších hodinách neúměrně narůstalo. Od pocitu křivdy nebylo daleko k touze po pomstě. Jakási neviditelná páčka v chlapcově nenormálním mozku přeřadila na vyšší stupeň - na agresivitu. A Robert už tušil, jakým nejlepším způsobem si ji vybije!
Ve tři hodiny odpoledne už bloumal po pankráckém sídlišti. Kantorka matematiky, která zaklapla s povzdechem notes a pomyslela si, že se Robert zase nepřipravoval, by teď byla asi překvapená. Chlapec se na svůj další zločin připravoval velmi svědomité.
Teď! To je ono!
Vykročil za dlouhovlasou blondýnkou, která mířila k jednomu z domů, zrychloval krok, jenomže v prosvětlené chodbě se dívka potkala s nějakým mužem, pozdravili se.
Deviant bezmocně přihlížel, jak už málem polapená oběť odjíždí zdviží vzhůru. Být tak s tou holkou ve výtahu sám!
A proč ne?
Robertovy výpočty byly jednoduché, zato děsivě správné: Jedna odjela, druhá přijde!
26. listopadu 1986, krátce po šestnácté hodině, došlo ve výtahu v jednom z domů v Kotorské ulici k napadení 17 leté Evy H. První rána nožem od neznámého mladíka směřovala na břicho. Cílem druhého útoku bylo hrdlo. Naštěstí první rána neměla zničující sílu jako v Šárčině případě.
Eva H. svou šanci na život nepromarnila. Co víc, rvačka v úzké kabince jedoucího výtahu měla pro násilníka smutné finále - dlaň sevřená kolem rukojeti mu sjela až na ostři. Z hlubokého říznutí začala vytékat krev.
Když výtah zastavil ve třetím patře, rozrazila dívka dveře klece a vyběhla ven za zoufalého křiku o pomoc. Robert utíkal naopak směrem dolů. Ale nemířil hned ven. na spásnou ulici, aby se co nejrychleji ztratil v davu. Naopak. zazvonil u jedněch dveří a slušné požádal o ošetření!
Byl to neuvěřitelný paradox: v třetím patře sténala zraněná obět v náruči matky, v prvním patře děkoval pachatel pokusu o vraždu svým samaritánům!
Štěstí neopustilo Roberta ani v příštích minutách a tak opět nepozorované proklouzl ven z Prahy. Jenomže už v pátečních novinách se objevila pachatelova nakreslená podobizna, sestavená podle popisu oběti a svědků.
Bohužel, vědomí násilníkovy nebezpečnosti zahrálo až příliš na strunu fantazie, portrét úskočného. potměšilého obličeje s pokřiveným úsměškem neodpovídal skutečné tváři.
Přesto spolužáci Roberta s obrázkem ztotožnili, výmluvná byla i obvázaná ruka. Nikdo však svoje podezření neoznámil, vše se odbylo žertovnou poznámkou: "Ty vrahu!"
Pátrání kriminalistů po školách a učilištích ztěžoval počátek víkendu. Televize odvysílala v pátek večer pátrací relaci. Dívala se na ni i jedna rodina, včetně synátora s ovázanou rukou. "Roberte, nebyl jsi to ty?" Měl to být vlastně pokus o černý humor, ale chlapec místo veselé odpovědi jen mátožně zakroutil hlavou. Sémě oboustranné nejistoty bylo zaseto, druhý den dopoledne se Robert své matce přiznal.
Vyšetřovateli doznal i vraždu Šárky Z. Experti v jeho případě konstatovali sexuální deviaci typu agresivního sadismu. ale také organické postižení mozku s občasnými epileptickými záchvaty.
Spolu s věkem mladistvého vedly tyto okolnosti k trestu v dolní polovině sazby - čtyři roky odnětí svobody ve vězení pro mladistvé, po kterém bude následovat ochranná ústavní léčba.
P. S. Robert C. si trest odpykal, ale pacientem psychiatrické léčebny je stále. Jak se mi podařilo zjistit, překvapivé se u něho projevily homosexuální sklony a dopustil se majetkové trestné činnosti.
Mám také informaci, že krátce poté, co se dostal poprvé ven, zazvonil u bytu své přeživší oběti s kytkou v ruce. Prý se chtěl omluvit.
11. září 1986 zabil svou první oběť, sedmnáctiletou Šárku Z. Jemu bylo o dva roky míň.
Kde se vzala síla, která mu vtiskla do ruky nůž? Byly to Robertovy zdravotní problémy už krátce po porodu?
Nebo snad jeho nezvládnutelná touha ubližovat ostatním, přesahující běžné klukovské lumpárny? Topil holky v rybníce, ale trochu jinak než to puberťáci dělávají. Taky je shazoval za jízdy z kola. Leccos signalizovala i plná láhev limonády, mrštěná proti bratrovi. Důvod? Hádka, kdo vyhrál v Člověče, nezlob se.
A samozřejmě tu byly Robertovy pubertální sny. Před činem se s nimi nikdy nikomu nesvěřil. Místo líbání a hlazení se v nich ozývaly výkřiky bolesti a pláč.
Po deváté hodině večerní už bývá v září tma. Šárka Z., která procházela centrem Prahy, netušila, že má v patách nebezpečného tvora. Pod podloubím poblíž Karolina předešel Šárku jakýsi mladík. Náhle se otočil a nožem s dlouhou čepelí bodl do dívčího těla. Ozval se výkřik bolesti a hrůzy. Přesně, jak si to Robert přál!
Jenomže štěstí mladého sadisty mělo krátké trvání. Zdánlivé zalidněná ulice zareagovala na dívčí výkřik velice rychle.
Robert i přes nízké IQ - pouhých 86 - si však věděl rady. Rozběhl se a s výkřikem ..Pomoc! Tam vzadu se něco stalo!" si proklestil cestu až k obchodnímu domu Kotva. Jezdil sem s rodiči nakupovat. Teď už stačilo seběhnout do metra. Už z něj byl zase jenom obyčejný kluk. co chvátá domů. aby se máma nezlobila. Za pár minut vystoupil Robert na stanici Hradčanská, krátce nato odjel z Prahy autobusem ČSAD. A tak se stalo, že obrovský noční zátah po ba- rech. hospodách a špeluňkách hlavního města sklapnul naprázdno.
Sadista s nožem ležel tou doubou už dávno v posteli, tu noc měl prý divoké sny.
Mnohem hůř na tom byla zraněná Šárka. V sanitce ještě stačila vypověděl, že mladíka, který jí napadl, nikdy neviděla.
13. září 1986 skončil marný boj lékařů o dívčin život. V pitevním protokolu se mj. praví: "Bodná rána má šířku 1,5 cm a délku přibližně 15 cm, ostří přerušilo hlavní břišní tepny. Smrt nastala v důsledku postraumatického šoku. souvisejícího se značnou krevní ztrátou."
Takže vražda?
Hm.
Robertovy příští dny nebyly ničím výjimečným. Lítost nepociťoval, příliš s ním neotřásla ani relace FKÚ v televizi, ze které se dozvěděl o Šárčině smrti. A každý další týden na svobodě Roberta jenom utvrzoval, že přepadnout ženu a skolit ji není zas tak složité.
Nebude hloupý, aby se se svými zkušenostmi svěřoval kamarádům v učilišti, třebaže se o vraždě mezi kluky mluvilo. A když neudělá chybu, jak by na něj policajti přišli?
V řadě starostí se mladistvý vrah a deviant od svých vrstevníků pochopitelné nelišil. Také on mel své dny, kdy se do učiliště na Zeleném pruhu v Praze 4 příliš netěšil.
Středa 26. listopadu probíhala zprvu pro žáka Roberta bez komplikací. Jenomže pak přišla kule z matematiky. Málokterý studios přijme nedostatečnou známku s pocitem, že si ji zasloužil. Robert nebyl výjimkou, jeho podráždění však v dalších hodinách neúměrně narůstalo. Od pocitu křivdy nebylo daleko k touze po pomstě. Jakási neviditelná páčka v chlapcově nenormálním mozku přeřadila na vyšší stupeň - na agresivitu. A Robert už tušil, jakým nejlepším způsobem si ji vybije!
Ve tři hodiny odpoledne už bloumal po pankráckém sídlišti. Kantorka matematiky, která zaklapla s povzdechem notes a pomyslela si, že se Robert zase nepřipravoval, by teď byla asi překvapená. Chlapec se na svůj další zločin připravoval velmi svědomité.
Teď! To je ono!
Vykročil za dlouhovlasou blondýnkou, která mířila k jednomu z domů, zrychloval krok, jenomže v prosvětlené chodbě se dívka potkala s nějakým mužem, pozdravili se.
Deviant bezmocně přihlížel, jak už málem polapená oběť odjíždí zdviží vzhůru. Být tak s tou holkou ve výtahu sám!
A proč ne?
Robertovy výpočty byly jednoduché, zato děsivě správné: Jedna odjela, druhá přijde!
26. listopadu 1986, krátce po šestnácté hodině, došlo ve výtahu v jednom z domů v Kotorské ulici k napadení 17 leté Evy H. První rána nožem od neznámého mladíka směřovala na břicho. Cílem druhého útoku bylo hrdlo. Naštěstí první rána neměla zničující sílu jako v Šárčině případě.
Eva H. svou šanci na život nepromarnila. Co víc, rvačka v úzké kabince jedoucího výtahu měla pro násilníka smutné finále - dlaň sevřená kolem rukojeti mu sjela až na ostři. Z hlubokého říznutí začala vytékat krev.
Když výtah zastavil ve třetím patře, rozrazila dívka dveře klece a vyběhla ven za zoufalého křiku o pomoc. Robert utíkal naopak směrem dolů. Ale nemířil hned ven. na spásnou ulici, aby se co nejrychleji ztratil v davu. Naopak. zazvonil u jedněch dveří a slušné požádal o ošetření!
Byl to neuvěřitelný paradox: v třetím patře sténala zraněná obět v náruči matky, v prvním patře děkoval pachatel pokusu o vraždu svým samaritánům!
Štěstí neopustilo Roberta ani v příštích minutách a tak opět nepozorované proklouzl ven z Prahy. Jenomže už v pátečních novinách se objevila pachatelova nakreslená podobizna, sestavená podle popisu oběti a svědků.
Bohužel, vědomí násilníkovy nebezpečnosti zahrálo až příliš na strunu fantazie, portrét úskočného. potměšilého obličeje s pokřiveným úsměškem neodpovídal skutečné tváři.
Přesto spolužáci Roberta s obrázkem ztotožnili, výmluvná byla i obvázaná ruka. Nikdo však svoje podezření neoznámil, vše se odbylo žertovnou poznámkou: "Ty vrahu!"
Pátrání kriminalistů po školách a učilištích ztěžoval počátek víkendu. Televize odvysílala v pátek večer pátrací relaci. Dívala se na ni i jedna rodina, včetně synátora s ovázanou rukou. "Roberte, nebyl jsi to ty?" Měl to být vlastně pokus o černý humor, ale chlapec místo veselé odpovědi jen mátožně zakroutil hlavou. Sémě oboustranné nejistoty bylo zaseto, druhý den dopoledne se Robert své matce přiznal.
Vyšetřovateli doznal i vraždu Šárky Z. Experti v jeho případě konstatovali sexuální deviaci typu agresivního sadismu. ale také organické postižení mozku s občasnými epileptickými záchvaty.
Spolu s věkem mladistvého vedly tyto okolnosti k trestu v dolní polovině sazby - čtyři roky odnětí svobody ve vězení pro mladistvé, po kterém bude následovat ochranná ústavní léčba.
P. S. Robert C. si trest odpykal, ale pacientem psychiatrické léčebny je stále. Jak se mi podařilo zjistit, překvapivé se u něho projevily homosexuální sklony a dopustil se majetkové trestné činnosti.
Mám také informaci, že krátce poté, co se dostal poprvé ven, zazvonil u bytu své přeživší oběti s kytkou v ruce. Prý se chtěl omluvit.
42. ZRADA, POMSTA A VRAŽDA (1987)
V okolí mu říkali Škrtič. Od 11 let snil o zabíjení školaček, později spíš o usmrcování chlapců. Ve 13 letech škrtil v koupelně páskem dvě dívky, ve stejné době bodl nožem do zad spolužáka ze zvláštní školy. Klukům odstřihoval prádlo a s ním pak bolestivě manipuloval na svém přirození. Kamaráda přemlouval, ať se oběsí. "Stále častéji jsem měl pocity, kterým jsem říkal svrbění duše. Chtěl jsem někoho zabít a nemohl jsem se toho pocitu zbavit."
Opravdu nikdo v jeho okolí netušil, co z Luboše Ch. (nar. 1969) vyrůstá?
28. října 1987 zhlédl teprve dva týdny plnoletý učeň pokrývačského řemesla v pražském kině Alfa čínský film ZRADA A POMSTA, nešetřící scénami vražd a mučení. Během promítání se pohlavně vzrušil. Erekce trvala i při odchodu z kina, celý se prý třásl. Když dojel domů na chodovské sídliště, nalákal do bytu svých rodičů 121etého Romana ze sousedství: "Pojď. ukážu li bezva autodráhu!" V dětském pokoji vybídl Romana, ať se postaví ke zdi: "Změřím si, jestli jsi větší než můj brácha!" Vzápětí však začal chlapce oběma rukama škrtit až do bezvědomí, pak vytáhl zpod košile připravený nůž a zasadil ležící oběti dvě bodné rány do břicha. Došel si ještě do kuchyně pro sekáček a ťal Romana do krku. Mrtvolku vysvlékl, roztrhal kalhoty a na balkoně ejakuloval.
Potom mu prý všechno došlo: "Vůbec na nic se nepamatuju, bylo to jako v mlze. Pak jsem najednou viděl všude krev a chtěl jsem se zabit."
Chvíli běhal zmateně po bytě. Do linkovaného bloku na kuchyňském stole napsal dopis na rozloučenou: "Mami. já už jsem to nevydržel s nervama!" Další slova byla nečitelná.
Vrahovi rodiče se vrátili údajně ve chvíli, kdy se Luboš chystal skočit z terasy ve třetím patře dolů.
Vyšetření prokázalo homosexuální pedofilii a agresivní sadismus. Ještě během pobytu v léčebně se vzrušoval četbou o válečném zabíjení.
Zatímco Městský soud v Praze odsoudil v březnu 1988 Luboše Ch. ke 14 letům odnětí svobody, Nejvyšší soud ČSR snížil trest na pouhopouhých 11 let.
Opravdu nikdo v jeho okolí netušil, co z Luboše Ch. (nar. 1969) vyrůstá?
28. října 1987 zhlédl teprve dva týdny plnoletý učeň pokrývačského řemesla v pražském kině Alfa čínský film ZRADA A POMSTA, nešetřící scénami vražd a mučení. Během promítání se pohlavně vzrušil. Erekce trvala i při odchodu z kina, celý se prý třásl. Když dojel domů na chodovské sídliště, nalákal do bytu svých rodičů 121etého Romana ze sousedství: "Pojď. ukážu li bezva autodráhu!" V dětském pokoji vybídl Romana, ať se postaví ke zdi: "Změřím si, jestli jsi větší než můj brácha!" Vzápětí však začal chlapce oběma rukama škrtit až do bezvědomí, pak vytáhl zpod košile připravený nůž a zasadil ležící oběti dvě bodné rány do břicha. Došel si ještě do kuchyně pro sekáček a ťal Romana do krku. Mrtvolku vysvlékl, roztrhal kalhoty a na balkoně ejakuloval.
Potom mu prý všechno došlo: "Vůbec na nic se nepamatuju, bylo to jako v mlze. Pak jsem najednou viděl všude krev a chtěl jsem se zabit."
Chvíli běhal zmateně po bytě. Do linkovaného bloku na kuchyňském stole napsal dopis na rozloučenou: "Mami. já už jsem to nevydržel s nervama!" Další slova byla nečitelná.
Vrahovi rodiče se vrátili údajně ve chvíli, kdy se Luboš chystal skočit z terasy ve třetím patře dolů.
Vyšetření prokázalo homosexuální pedofilii a agresivní sadismus. Ještě během pobytu v léčebně se vzrušoval četbou o válečném zabíjení.
Zatímco Městský soud v Praze odsoudil v březnu 1988 Luboše Ch. ke 14 letům odnětí svobody, Nejvyšší soud ČSR snížil trest na pouhopouhých 11 let.
43. VŠÍMAVÝ AUTOBUSÁK (1989)
Byl prý to docela hezký kluk. ale s dívkami, bezpochyby i zásluhou svého zanedbaného zevnějšku, to moc neuměl. Když chlapi na stavbě vyprávěli své zkušenosti se ženskými, mohl Roman Ševčík (nar. 1970) jen mlčet. Nebo vyprávět zmatené historky, kdy koho povalil do křoví.
Romana přitahovala jeho teta, o patnáct let starší vdova. V pátek 3. února 1989 se asi hodinu po půlnoci vloupal do brněnského bytu, kde teta bydlela se svými příbuznými. Aby dosáhl její povolnosti, bez jakéhokoliv předchozího dialogu, udeřil Ševčík ženu nejméně třikrát do hlavy silonovou lahví. Hluk zápasu vzbudil další tři spáče. Ve tmě, prakticky jen proti siluetám postav. bodal Ševčík kuchyňským nožem, dokud se mu nepodařilo proklestit cestu z bytu. Pak zaběhl na staveniště, aby se vykoupal.
Řádění nočního návštěvníka v bytě ve Vičnovské ulici znamenalo smrt deseti ranami ubodané Romanovy babičky (nar. 1921), lehká řezná zranění dvou dalších příbuzných, čtvrtá oběť - těžce zraněná teta Jana L. (nar 1955) - zemřela 17. února v nemocnici.
Napadeni, kteří přežili, násilníka ve trne nepoznali, uvedli jen, že pachatel byl podobný herci Zelinářovi. Tenhle popis nebyl věru trefou do černého. nicméně kriminalisté měli další cestičky, jak se vrahovi přiblížit. Mezi vytipovanými podezřelými byl i synovec a vnuk obětí. Měl však alibi, aspoň to tvrdila druhá jeho babička, u které bydlel.
Alibi ovšem zcela rozbil řidič nočního autobusu, který ono ráno, když čtvrť byla plná policejních aut s blýskajícími majáky, vezl Romana. ještě s mokrými vlasy, jako pasažéra. Autobusák ho velmi dobře znal. protože mladík mu kdysi pozvracel autobus. Na téhle lince ho ale nikdy nevězí, proto Roman uvízl v paměti autobusáka dvojnásob." konstatuje kriminalista major Vladimír Matoušek.
Obviněný mladík svůj čin postupné doznával, souhlasil i s rekonstrukcí. Během výslechu se prý mjr. Matouškovi svěřil, že když se mezi příbuznými hovořilo o vraždě, pokaždé musel jít pryč. Bál se, že to nevydrží, že na něm všichni poznají pravdu.
Podle znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie označili Romana Ševčíka za primitivní, nevyzrálou osobnost s náznaky psychopatie, s rozvíjející se sexuální deviací. Současná patologická sexuální agresivita může časem přerůst až k sadismu.
"Všechno byla jen nešťastná souhra náhod." tvrdil na lavici obžalovaných mladík, obklopený eskortou. Soudci si ovšem mysleli něco jiného a odsoudili Ševčíka za dvojnásobnou vraždu k výjimečnému trestu v délce 21 let odnětí svobody s následnou ústavní léčbou.
Romana přitahovala jeho teta, o patnáct let starší vdova. V pátek 3. února 1989 se asi hodinu po půlnoci vloupal do brněnského bytu, kde teta bydlela se svými příbuznými. Aby dosáhl její povolnosti, bez jakéhokoliv předchozího dialogu, udeřil Ševčík ženu nejméně třikrát do hlavy silonovou lahví. Hluk zápasu vzbudil další tři spáče. Ve tmě, prakticky jen proti siluetám postav. bodal Ševčík kuchyňským nožem, dokud se mu nepodařilo proklestit cestu z bytu. Pak zaběhl na staveniště, aby se vykoupal.
Řádění nočního návštěvníka v bytě ve Vičnovské ulici znamenalo smrt deseti ranami ubodané Romanovy babičky (nar. 1921), lehká řezná zranění dvou dalších příbuzných, čtvrtá oběť - těžce zraněná teta Jana L. (nar 1955) - zemřela 17. února v nemocnici.
Napadeni, kteří přežili, násilníka ve trne nepoznali, uvedli jen, že pachatel byl podobný herci Zelinářovi. Tenhle popis nebyl věru trefou do černého. nicméně kriminalisté měli další cestičky, jak se vrahovi přiblížit. Mezi vytipovanými podezřelými byl i synovec a vnuk obětí. Měl však alibi, aspoň to tvrdila druhá jeho babička, u které bydlel.
Alibi ovšem zcela rozbil řidič nočního autobusu, který ono ráno, když čtvrť byla plná policejních aut s blýskajícími majáky, vezl Romana. ještě s mokrými vlasy, jako pasažéra. Autobusák ho velmi dobře znal. protože mladík mu kdysi pozvracel autobus. Na téhle lince ho ale nikdy nevězí, proto Roman uvízl v paměti autobusáka dvojnásob." konstatuje kriminalista major Vladimír Matoušek.
Obviněný mladík svůj čin postupné doznával, souhlasil i s rekonstrukcí. Během výslechu se prý mjr. Matouškovi svěřil, že když se mezi příbuznými hovořilo o vraždě, pokaždé musel jít pryč. Bál se, že to nevydrží, že na něm všichni poznají pravdu.
Podle znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie označili Romana Ševčíka za primitivní, nevyzrálou osobnost s náznaky psychopatie, s rozvíjející se sexuální deviací. Současná patologická sexuální agresivita může časem přerůst až k sadismu.
"Všechno byla jen nešťastná souhra náhod." tvrdil na lavici obžalovaných mladík, obklopený eskortou. Soudci si ovšem mysleli něco jiného a odsoudili Ševčíka za dvojnásobnou vraždu k výjimečnému trestu v délce 21 let odnětí svobody s následnou ústavní léčbou.
44. VRAŽDA POD TŘEŠNÍ (1989)
Příběh darebáka, který nezaslouženě unikl katovské oprátce.
Od 7. června byla pohřešována 12 letá Hana z Prahy. "Horká pátrací relace dokonale splnila svůj účel." vzpomíná bývalý moderátor a kriminalista ppik. Miroslav Kučera. "Pátračku jsme odvysílali navečer 9. 6. Společně se svými rodiči ji sledoval nezletilý Tomáš. který se zanedlouho svěřil se svým tajemstvím - že totiž viděl pohřešovanou dívku za železničním náspem, v místní třešňové aleji."
Nejednalo se o žádný výplod dětské fantazie, nedaleko vysočanské ulice Podvinný mlýn v Praze 9 skutečně ležela mrtvolka. Vpředu na krku. přesně přes ohryzek, měla Hana S. zející řeznou ránu o rozměrech 10x4 cm. Pod úponem levého boltce byla další široká bodná rána. smrtelná, neboť zasáhla velké cévy. Místo nálezu nebylo místem činu. to se nacházelo o několik metrů dál. jak svědčily pohozené dětské brýle, igelitová taška s rozsypanými třešněmi a tratoliště krve, hluboce prosáklé do půdy.
Kriminalisté se poptávali mezi místními školáky a získali tip na jakéhosi cikána. který při hraní děcka šmíroval a lákal je k sobě. Jednalo se o Zdeňka Morého, už čtrnáctkrát trestaného, vždy ovšem jen za krádeže. Netrvalo dlouho a zadržený More čin doznal. Byl to skutečně on, kdo pozoroval hrající si děti. Vzrušovaly ho dívky s už naznačeným sexuálním vývojem.
6.června zastihl v aleji samotnou Hanku. Trhala třešně a když slezla ze stromu. ohnula se pro spadané plody - pohled na její hýždě Morého sexuálně nabudil. Na dítěti se ukojil a pak ho sadařským nožem doslova podřezal. V pachatelově bytě zajistil vyšetřovatel fotografie zvláštního charakteru. První by se dala nazvat Ženci s výrazem strachu, druhá Muž, který zřejmé zabil svou partnerku a podřízl si hrdlo.
More doznal, že fotografie v něm vyvolávaly vzrušení a že při nich onanoval. Na otázku vyšetřovatele, který okamžik v průběhu napadení a usmrcení Hany S. byl pro něho nejdráždivější, odpověděl More, že to byla "celá akce".
I proto vyslovili znalci názor, že motivem vraždy nebyl pachatelův strach, že ho dívka za znásilnění udá, ale stupňování sadistických pohnutek vůči oběti. Experti dále označili Morého jako polymorfního psychopata a sexuálního devianta pedorilního typu s agresivními prvky.
V říjnu 1989 dostal vrah od Městského soudu špagát, jeho odvolání zastihla neblahá novela trestního řádu, rušící trest smrti. Nejvyšší soud pak v roce 1991 původní rozsudek zrušil - More si odsedí jen pětadvacet let, pak bude následovat ústavní léčba.
Od 7. června byla pohřešována 12 letá Hana z Prahy. "Horká pátrací relace dokonale splnila svůj účel." vzpomíná bývalý moderátor a kriminalista ppik. Miroslav Kučera. "Pátračku jsme odvysílali navečer 9. 6. Společně se svými rodiči ji sledoval nezletilý Tomáš. který se zanedlouho svěřil se svým tajemstvím - že totiž viděl pohřešovanou dívku za železničním náspem, v místní třešňové aleji."
Nejednalo se o žádný výplod dětské fantazie, nedaleko vysočanské ulice Podvinný mlýn v Praze 9 skutečně ležela mrtvolka. Vpředu na krku. přesně přes ohryzek, měla Hana S. zející řeznou ránu o rozměrech 10x4 cm. Pod úponem levého boltce byla další široká bodná rána. smrtelná, neboť zasáhla velké cévy. Místo nálezu nebylo místem činu. to se nacházelo o několik metrů dál. jak svědčily pohozené dětské brýle, igelitová taška s rozsypanými třešněmi a tratoliště krve, hluboce prosáklé do půdy.
Kriminalisté se poptávali mezi místními školáky a získali tip na jakéhosi cikána. který při hraní děcka šmíroval a lákal je k sobě. Jednalo se o Zdeňka Morého, už čtrnáctkrát trestaného, vždy ovšem jen za krádeže. Netrvalo dlouho a zadržený More čin doznal. Byl to skutečně on, kdo pozoroval hrající si děti. Vzrušovaly ho dívky s už naznačeným sexuálním vývojem.
6.června zastihl v aleji samotnou Hanku. Trhala třešně a když slezla ze stromu. ohnula se pro spadané plody - pohled na její hýždě Morého sexuálně nabudil. Na dítěti se ukojil a pak ho sadařským nožem doslova podřezal. V pachatelově bytě zajistil vyšetřovatel fotografie zvláštního charakteru. První by se dala nazvat Ženci s výrazem strachu, druhá Muž, který zřejmé zabil svou partnerku a podřízl si hrdlo.
More doznal, že fotografie v něm vyvolávaly vzrušení a že při nich onanoval. Na otázku vyšetřovatele, který okamžik v průběhu napadení a usmrcení Hany S. byl pro něho nejdráždivější, odpověděl More, že to byla "celá akce".
I proto vyslovili znalci názor, že motivem vraždy nebyl pachatelův strach, že ho dívka za znásilnění udá, ale stupňování sadistických pohnutek vůči oběti. Experti dále označili Morého jako polymorfního psychopata a sexuálního devianta pedorilního typu s agresivními prvky.
V říjnu 1989 dostal vrah od Městského soudu špagát, jeho odvolání zastihla neblahá novela trestního řádu, rušící trest smrti. Nejvyšší soud pak v roce 1991 původní rozsudek zrušil - More si odsedí jen pětadvacet let, pak bude následovat ústavní léčba.
45. TŘI ŽENY, DVA ŠÁLKY (1990)
Na Československo šplíchla vlna popřevratové zločinnosti, korunované neuváženou amnestií prezidenta republiky!
Případ trojnásobné vraždy žen v obci Klučov patří dodnes k pomníčkum středočeské policie.
31.dubna 1990, zhruba mezi jednou a čtvrtou hodinou ranní, našly svou smrt z rukou bestiálního pachatele (pachatelů?) 45 letá Ivanka Kudláčková a její dvě dcery. 22 letá Ivana a 18 letá Miroslava. Lze konstatovat, že počínaje způsobem vniknutí vraha do rodinného domku a konče průběhem činu představuje tragická kauza řetěz záhad.
Jak celý večer 29. dubna probíhal? Je pravděpodobné, že první přišla domů matka, po ni mladší dcera Miroslava. Uvařily si kávu? Dva parádní šálky s lógrem tomu nasvědčují. Nebo přišla nějaká návštěva? A jak početná? Známí rodiny totiž tvrdí, že ani jedna z žen černé kávě neholdovala. Osudný večer se konala v obci Klučov zábava, které se zúčastnilo asi 400 lidí z širokého okolí. Patřila mezi ně také Ivana Kudláčková. Domů se vrátila asi v jednu hodinu ráno. Doprovázel ji přítel, který vypověděl, že se s dívkou rozloučil před brankou.
V domě se prý v tu chvíli v jednom okně svítilo, viděl dokonce odlesk obrazovky hrající televize. Poslední ovečka vstoupila do ohrady.
Masakr mohl začít. Jak to, že hluk činu - ubodáni tři zdravých a zoufale se bránících žen muselo přece trvat určitou dobu - nevzbudil pozornost v sousedních domcích?
Kudy pachatel do domu vnikl ? Snad po žebříku, přistaveném k jednomu z oken ?
Pokud se jednalo o zloděje, stály mu tři lidské životy za to. aby si z místa činu odnesl radiomagnetofon a pár džínsových svršků?
Pokud se jednalo o úchylného násilníka, jak to, že přisel do domu neozbrojen? Věděl snad. že u Kudláčkových proběhla nedávno zabíjačka a řezník si ještě neodnesl svoje nože?
Otazník za otazníkem
P. S. Major JUDr. Josef Neděla, který se dlouho klučovským masakrem zabýval, mi řekl: "Pokud pachatel skutečně prolezl zmiňovaným okýnkem, nemohl by to být žádný obr. Uvažoval jsem mj. o Slovákovi Ondřeji Rigovi, který v období od června 1990 do března 1992 zavraždil v Mnichově, Amsterodamu a především v Bratislavě osm žen a jednoho chlapce.
Jeho modus operandi, včetně rychlého seznamování se ženami, by vraždě Kudláčkových odpovídal. Rozbor DNA ze stopy, zajištěné na místě činu, ho ovšem jako možného pachatele vyloučil."
Případ trojnásobné vraždy žen v obci Klučov patří dodnes k pomníčkum středočeské policie.
31.dubna 1990, zhruba mezi jednou a čtvrtou hodinou ranní, našly svou smrt z rukou bestiálního pachatele (pachatelů?) 45 letá Ivanka Kudláčková a její dvě dcery. 22 letá Ivana a 18 letá Miroslava. Lze konstatovat, že počínaje způsobem vniknutí vraha do rodinného domku a konče průběhem činu představuje tragická kauza řetěz záhad.
Jak celý večer 29. dubna probíhal? Je pravděpodobné, že první přišla domů matka, po ni mladší dcera Miroslava. Uvařily si kávu? Dva parádní šálky s lógrem tomu nasvědčují. Nebo přišla nějaká návštěva? A jak početná? Známí rodiny totiž tvrdí, že ani jedna z žen černé kávě neholdovala. Osudný večer se konala v obci Klučov zábava, které se zúčastnilo asi 400 lidí z širokého okolí. Patřila mezi ně také Ivana Kudláčková. Domů se vrátila asi v jednu hodinu ráno. Doprovázel ji přítel, který vypověděl, že se s dívkou rozloučil před brankou.
V domě se prý v tu chvíli v jednom okně svítilo, viděl dokonce odlesk obrazovky hrající televize. Poslední ovečka vstoupila do ohrady.
Masakr mohl začít. Jak to, že hluk činu - ubodáni tři zdravých a zoufale se bránících žen muselo přece trvat určitou dobu - nevzbudil pozornost v sousedních domcích?
Kudy pachatel do domu vnikl ? Snad po žebříku, přistaveném k jednomu z oken ?
Pokud se jednalo o zloděje, stály mu tři lidské životy za to. aby si z místa činu odnesl radiomagnetofon a pár džínsových svršků?
Pokud se jednalo o úchylného násilníka, jak to, že přisel do domu neozbrojen? Věděl snad. že u Kudláčkových proběhla nedávno zabíjačka a řezník si ještě neodnesl svoje nože?
Otazník za otazníkem
P. S. Major JUDr. Josef Neděla, který se dlouho klučovským masakrem zabýval, mi řekl: "Pokud pachatel skutečně prolezl zmiňovaným okýnkem, nemohl by to být žádný obr. Uvažoval jsem mj. o Slovákovi Ondřeji Rigovi, který v období od června 1990 do března 1992 zavraždil v Mnichově, Amsterodamu a především v Bratislavě osm žen a jednoho chlapce.
Jeho modus operandi, včetně rychlého seznamování se ženami, by vraždě Kudláčkových odpovídal. Rozbor DNA ze stopy, zajištěné na místě činu, ho ovšem jako možného pachatele vyloučil."
stoparky
(Alena Kunakova, 10. 8. 2021 15:02)